„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, která není vidět…“ ano, pro mnohé je tato myšlenka vzrušující a tajemná, přesto mě napadá položit jednu významnou otázku. Kdo z vás, co tento text čtou, by si chtěl koupit zajíce v pytli? Jako má tričko rub a líc, má i slovo tajemství dva různé pohledy.
Já bych chtěla začít svoji úvahu tou krásnou myšlenku, se kterou si pohrává jedinečný Saint-Exupéry. Stejně, jako je čistá duše malého prince, je i pozitivní jeho pohled na poušť plnou písku a samoty. Dokáže tajemství vidět jako oblohu plnou krásných hvězd, avšak zapomíná na meteority, které mohou způsobit zkázu. Obdivuji lidi, kteří dokážou takto vidět svět, je to závisti hodná povahová vlastnost, nebo možná bláhovství ve světě plném hrozby a lží. Přes to, že je to dnes až bláznovství, vidět ve všem jen dobro a naději, musí být krásné žít ve světě, kde člověk nemusí mít strach z tajemství, a s klidnou myslí se každý den ukládá ke spánku.
Jen mě stále napadá ta jistá otázka. Nebolí pak o to více zklamání, které jisto jistě někdy přijde? Není víra v „dobré tajemství“ příliš přeceněná? Já sama se snažím věřit, že to, co je pro mě tajemství a záhadou, bude nakonec hezké překvapení, které nikomu neublíží. Ale bohužel, lidé jsou, stejně jako tajemství, dobří i zlí. Možná je to zaujatost, možná je to strach, jen mám dojem, že dobří lidé mají dobrá tajemství a u zlých lidí platí to, že jejich tajemství nám může velice často ublížit. A tak se ptám sebe i vás. Když bude mít nebezpečný člověk tajemství, budete věřit, že se změnil a bude již činit samé dobro, nebo vám přeběhne mráz po zádech, co hrozí vám a vašim blízkým? Může to být pouze strach z neznámého, nebo je to jen nezbytná obezřetnost.
Je těžké rozhodnout se, jestli je lepší věřit jen a pouze v dobro, nebo být obezřetný a přijít o ten pocit klidu a bezpečí. Stále mě Malý princ nutí přemýšlet, jestli si strach z tajemství nezpůsobujeme my lidi, sobě navzájem. Třeba je to chyba lidstva. Může za tímhle strachem z tajemství stát množství informací, které je před námi utajované? Nebo fakt, že po světě již chodilo mnoho zlých lidí s tajemstvím, a dobře to většinou nedopadlo?
Nejspíš je tohle jen věc názorů, možná se jen já osobně neumím rozhodnout, který pohled je vlastně ten, kterému chci věřit, že je správný. Jediné, čemu věřím, a jsem si tím jistá, je fakt, že tajemství může mít mnoho podob, ale nikdy jej nesmíme zaškatulkovat, každý člověk je různý, a různá jsou i jejich tajemství. Někdy to jsou věci, na kterých stojí svět, jindy je to jen nevinná potřeba mít něco, co vím jen já. Nebo je to jen něco, za co se tak trošku stydíme, ale je jen a pouze na nás, jak naložíme s významem tohoto slova.