Historici 11. listopad 1918 označují za den, kdy skončil jeden z velkých světových konfliktů − 1. světová válka. Od roku 1919 se tento den každoročně slaví a připomíná.
V roce 1920 americký prezident Woodrow Wilson, který dopomohl ke vzniku Československa, vyhlásil tento den Dnem válečných veteránů (Armistice Day). Dva roky po jeho smrti byl tento den prohlášen oficiálním svátkem. Symbolem respektu k veteránům a padlým se stala „malá červená kytička“ – vlčí mák. Pro připomínku smutných událostí dnes neslouží skutečná květina, ale umělá, která se začala používat v roce 1921.
Symbolem se květina stala díky básni, jenž vznikla v roce 1915 během bitvy o Ypres, která je také známa jako bitva o Flanders Fields. Napsal ji podplukovník John McCrae 3. května 1915. K napsání básně jej přiměla účast na pohřbu jeho kamaráda a kolegy Alexise Helmera, který zemřel při druhé bitvě o Ypres. Není jasné, jak se tato báseň rozšířila, ale říká se, že k jeho kolegům vojákům se dostala po té, co ji nespokojený McCrae zahodil (zmuchlal ji a už s ní nechtěl mít nikdy nic společného). 8. prosince toho samého roku se báseň dostala do Londýnského magazínu Punch.
Nyní mi dovolte přidat originálním znění:
In Flanders fields the poppies blow
Between the crosses, row on row,
That mark our place; and in the sky
The larks, still bravely singing, fly
Scarce heard amid the guns below.
We are the Dead. Short days ago
We lived, felt dawn, saw sunset glow,
Loved and were loved, and now we lie
In Flanders fields.
Take up our quarrel with the foe:
To you from failing hands we throw
The torch; be yours to hold it high.
If ye break faith with us who die
We shall not sleep, though poppies grow
In Flanders fields.
A nyní v orientačním překladu:
Na polích ve Flandrech
Překlad básně Johna McCrae
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
První člověk, který šířil symboliku této kytičky, byla Moina Michael, americká humanitární pracovnice. Z počátku červený květ upomínal na americké vojáky, kteří zemřeli v letech 1914−1918. Poté květinu převzala Americká legie, což je veteránská organizace, která započala svoji činnost 16. března 1919 (založena Theodorem Rooseveltem ml.) a květina se stala symbolem veteránů obecně. Symboliku následně převzalo Britské impérium. Postupně se květ rozšířil i do ostatních států. Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že u nás se tato tradice drží teprve od roku 2001, kdežto ve zbytku světa je tradice nepřerušena již od roku 1921.
Za sebe bych rád dodal, že tento den by nikdo neměl opomíjet, neboť i naše země má své veterány, kteří se zasloužili o to, abychom žili tak, jak žijeme dnes. Nikdo z nás neví, čím si tito lidé prošli, ale jedno víme s jistotou! Nebylo to nic lehkého, a proto bychom se k nim měli chovat s úctou, neboť pro nás obětovali víc, než si dokážeme představit. Doufám, že jsem vám objasnil, proč tento den v kalendáři máme, a také doufám v to, že se bude i nadále připomínat a vzpomeneme si na padlé.
Fotografie: http://1wallpaper.net/