Praha je můj osud. Praha je vše, co neznal jsem dosud

Dne 3. 10. 2016 jsme se my, žáci 4. ročníku technického lycea, sešli na autobusovém nádraží.
Doprovod nám dělali učitelé Jana Vacková a František Branč.

Poté, co jsme si od řidiče autobusu vyslechli pár připomínek k tomu, že je nás příliš a že jsme si raději měli objednat autobus navíc, se nám přeci jen podařilo odjet z Třebíče v plném počtu.
V Praze jsme se ubytovali v hostelu Centre, se kterým jsme byli maximálně spokojeni. Ubytování bylo v podstatě v centru Prahy, stanici metra I. P. Pavlova jsme měli na dosah ruky a zastávku tramvaje téměř přede dveřmi.

Naše třídenní poznávání hlavního města začalo na Letišti Václava Havla, kterým nás provedl sympatický pán ve středních letech, který vypadal, že je leteckým odvětvím průmyslu nadšený, a svoji radost přenesl nakonec i na mě a moje spolužáky. Jedním z nejzajímavějších okamžiků v této části exkurze pro nás bylo sledovat vzlet letadla Airbus A380, jenž je největším dopravním letadlem světa, ze vzdálenosti menší než 200 metrů.
Po ukončení této prohlídky jsme se odebrali zpět do hostelu, abychom se připravili na večerní představení Manon Lescaut v Národním divadle.

Do divadla jsme dorazili plni očekávání a ukázalo se, že herecké výkony Pavlíny Štorkové, Vladimíra Polívky, Radúze Máchy a Vladislava Beneše naše očekávání ještě předčily. Ještě cestou zpět při čekání na tramvaj jsme debatovali o hře a tom, zda jsou Manon Lescaut a rytíř Des Grieux prototypy muže a ženy – zda ženy jdou opravdu jen po penězích a muži jsou vážně takoví hlupáci, kteří si nechají vše líbit. Téma zůstalo nevyřešeno J. Některým spolužákům uvízla v hlavě slova z představení až do konce týdne, kdy jsem slyšela nejmenovaného Vojtu K. (18) pobrukovat si cestou po třídě „Manon je můj osud. Manon je vše, co neznal jsem dosud.“

Druhý den dopoledne jsme navštívili Národní technické muzeum, které je zajímavě interaktivně řešeno a na které jsme si měli nechat alespoň o hodinu více času. Poučení pro příště. Na své si zde přišli milovníci přírodních věd, astronomie a třeba i ti, kteří se zajímají o postupný vývoj domácích spotřebičů.

Polední rozchod na Václavském náměstí jsme strávili různorodě. Někteří u jídla a následně podzimní procházkou po náměstí, jiní šli po jídle do knihkupectví Luxor, někdo mrknul po něčem na sebe.
Odpoledne program pokračoval návštěvou Vyšehradu, kde jsme se pokochali výhledem na Prahu.
Před další pražskou památkou, tentokrát Hradem, jsme se stali diváky jednočlenné demonstrace za Václava Havla. Ano. Jednočlenné. Dejte tomu muži medaili za odvahu!
Po návratu na ubytování jsme si dali něco na zub a měli jsme na výběr – buďto jít do multikina, nebo si samostatně projít večerní Prahu. K naší skupince se přidal i Justin z Kanady, který uměl pouze anglicky, tak jsme si kromě prohlédnutí noční Prahy a jejích pamětihodností procvičili i angličtinu.

Třetí, a tedy poslední den, nás čekala návštěva Poslanecké sněmovny.
Ač trochu unavení, těšili jsme se, až uvidíme naše politiky v akci. To jsme ale nevěděli, že v době naší návštěvy nebude probíhat žádné jednání, z čehož jsme byli trochu zklamaní. To je ale jediné mínus celého výletu. Zhruba o půl třetí jsme odjížděli z Prahy zpět do Třebíče a tím naše třídenní dobrodružství končí. Podle mě jsme v Praze měli možnost vidět téměř vše, co jsme vidět chtěli.