Hudba a život, dvě slova, která jsou snad pro každého člověka neodlučitelná. Za celý svůj dosavadní život jsem snad nepoznala jediného člověka, který by hudbu rád neměl. Hudba je kolem nás a existuje několik způsobů, jak se s ní spojit. Někdo hudbu tvoří, někdo již vytvořenou hudbu ztvární, další lidé ji rádi poslouchají a některé zvedá ze židlí a nutí je do různých tanečních kreací.
A možná si to ani neuvědomujete, ale hudba je všude kolem nás každý den už od rána. Stačí se trochu zaposlouchat. Například já si ranní start zpříjemňuji hned několika písničkami, které mě nakopnou. Jakmile se vydám na cestu do školy, okamžitě potkávám spoustu lidí vytahujících sluchátka z kapes, aby si je mohli po hbitém rozmotání vložit do uší a dostali do sebe tu dávku neviditelné drogy v podobě různých kombinací tónů.
Když se nad tím zamyslíte, není to něco úžasného, jak člověk dokáže stlačením jedné klávesy klavíru vytvořit jakýsi tón? A poté když se vám prsty roztančí po všech klávesách či strunách, tvoříte celou skladbu. Tím převádíte noty nebo akordy z listu papíru do frekvencí odrážejících se v k vám nejbližších ušních bubíncích.
Hudba je tak pestrá, existuje jí tolik druhů, od metalu přes pop až po dechovky. Je tak rozmanitá, že si pro sebe každý najde to pravé. Je zvláštní, jak si každý člověk oblíbí jiný styl. Většinou poznáte, že osoba s řetězy místo pásku a tmavými očními stíny poslouchá tvrdý rock či metal. Samotný styl se mění u člověka i s jeho věkem.
Většina z nás přijde do prvního kontaktu s hudbou již jako malé dítě. Rodiče nám zpívají různé písně a učí nás je nazpaměť. Začínáme vnímat zvuky tvořící melodii, vycházející ze vší té elektroniky kolem nás. A pak tvoříme hudbu i my. Někteří lépe, někteří z nás nebyli tak obdařeni. Rozvíjí se hudební sluch a brzy rozeznáme falešný tón. A pak rosteme a nechápeme, proč pěvci vyzpívávají ty nejvyšší tóny bez problémů, když my ne. Tento druh umění byl vždy součástí mého života a nebylo to pouze o poslouchání, ale i o samotném tvoření.
Muzika sama o sobě má na nás, prosté lidské bytosti, velký vliv. Dalo by se říct, že má několik funkcí, nemíjí žádnou oblast z každodenního života, tudíž ani sport. Doprovod energických nahrávek při sportovních aktivitách by měl zvýšit váš výkon. Takový styl muziky vás samozřejmě také nutí k podvědomému pohybu, i když jste v klidu. Stačí, když se kolem sebe občas rozhlédnu a vidím osobu se sluchátky v uších, jak nevědomky poklepává nohou do rytmu, i když se přitom věnuje naprosto odlišné činnosti. Zdá se až nebezpečné, že nás dokáže hudba ovlivnit natolik lstivě, aniž bychom to vnímali. S tím souvisí i to, jakým způsobem mění naši náladu.
Když je člověk šťastný, poslouchá rychlé, veselé písně. Když je člověk smutný, raději sáhne po něčem pomalejším. Hudba ve vás dokáže vyvolat emoce, dokáže vám udělat husí kůži, zvednout chlupy na rukou. Některé písně dokáží přesně vyjádřit vaše pocity. Přijde mi to až neuvěřitelné, jak něco, co není ani viditelné, ani hmatatelné, může být tak ovlivňující a skutečné.
A určitě jste již někdy někde slyšeli, že v případě, že máte problémy s učením a celkově s koncentrací, měli byste si pustit instrumentální poklidnou skladbu. Stále vám někde vrývají do paměti, že na učení musíte mít klid. Paradoxně by vám poslech hudby měl ten vytoužený klid zajistit. Doporučují se například kompozice složené panem Beethovenem.
https://www.youtube.com/watch?v=YFD2PPAqNbw
A pokud jste i vy během čtení tohoto článku měli zapnuté přehrávání, pak chápete, o čem jsem tu psala.