Zážitky z adaptačního pobytu

Již na začátku pobytu jsem byl stigmatizován tím, že jsem byl přivezen na místo určení svojí drahou matičkou. Její impozantní příjezd slyšel a hlavně viděl celý tábor, jelikož byla nucena předvádět couvání do kopce, což není zrovna její silná stránka. Příjezd se také neobešel bez mírných dopravních karambolů.

Byl jsem matkou zcela vybaven, má výbava zahrnovala oblečení do subtropických oblastí, batoh také obsahoval teplé oblečení, za které by se nestyděl žádný člen himalájské expedice. Dále vybaven hygienickými potřebami, spacákem, repelentem a velkým množstvím jídla, jsem se vydal vstříc společným zážitkům. Ihned po příjezdu jsem spatřil své třídní spolubojovníky, kteří byli stejně zmatení a vyděšení jako já. Po naprosto vyčerpávající instruktáži hlavního vedoucího tábora jsme byli ubytováni v chatce číslo 35. Chatka vypadala velmi útulně, až na neplánovaný otvor ve dveřích, který sloužil jako vstup převážně hmyzu a dravé kožešinové zvěři. Před spaním bylo nutné zkontrolovat obsah postele, abych se ujistil, zda ji budu užívat pouze já sám. Nemám rád milá překvapení, obzvlášť ne milá chlupatá zvířata ve své posteli.

Jelikož byla jídelna na samém vrcholu kopce, museli jsme pro dosažení pocitu nasycení překonávat výškový terén. Naštěstí jsem byl v plné fyzické kondici, a tak jsem nezůstával v táboře hladový. Během pobytu jsme podnikali spoustu zábavných aktivit, jako byla například noční hra, která připomínala ve velké míře sci-fi. V rámci noční hry jsme se potýkali s poruchou zraku, dokonce nás lovily masožravé květiny, dále bylo nutné předvést umění brodění se a plazení. Náš výkon by se mohl vyrovnávat nárokům armádních branců. Pokud by nás v tuto chvíli viděl někdo nezasvěcený, měl by jistě pochybnosti o našem duševním zdraví, jen těžko bychom vysvětlovali, že se jedná o tábor začínajících středoškoláků, možná elity národa.

Další velkou zábavnou aktivitou je, když padáte z výšky zhruba 150 cm a očekáváte, že vás chytí banda puberťáků. Při pádu jsem pociťoval mírnou obavu z toho, že bych ve třídě nemusel být příliš oblíbený a pomalu jsem se připravoval na následky plynoucí z tvrdého dopadu. Měl jsem štěstí, zřejmě nejsem třídní outsider, a spolužáci mě zachytili. Takové štěstí ovšem neměl jeden z instruktorů, který pocítil účinky fyzikálního zákona na vlastní kůži.

Dále se mi líbila tvůrčí činnost při tvorbě třídní vlajky. Během její výroby se projevila naše kreativita a u některých schopnost týmové spolupráce. Vlajka si nakonec vysloužila obdiv převážně učitelské části zájezdu.

Hygienické potřeby, jako mýdlo a ručník, byly zcela zbytečné, vzhledem k tomu, že sprchy postrádaly veškeré soukromí. Nakonec jsme dali přednost ochraně vlastního studu před důkladným mytím. Tento názor však nesdílela moje drahá matička, která nad znečištěnými oděvy konstatovala, že by na nich měla viset varovná značka s označením toxického odpadu. Adaptační pobyt byl jeden z dobrých zážitků, na které jen tak nezapomenu, a určitě bych tábor navštívil rád znovu, třeba ve vyšším ročníku jako instruktor.