V našem časopise probíhá několik změn. Mění se hlavní boss – Honza Rigó odchází a nahrazuje jej Vanda Řepová. Období kreativního ticha zřejmě končí a přinášíme Vám první větší společný počin mladých redaktorů – report z Filmové noci 21. 4. 2016. Svérázné pohledy a menší recenze filmů – vše se dočtete níže!
Švanda:
Filmová noc – pod tímhle pojmem si lidé představí noc plnou filmů a koukání na plátno – neříkám, že je to špatný pohled, ale… Mně, když se řekne filmová noc, vybavím si tu noc, na kterou celého půl roku čekám jako na ježíška. Pro mě je to společenská událost, setkání s lidmi, se kterými se ve škole třeba ani nezdravíte a najednou s nimi probíráte témata u jednoho stolu společně s učitelem, který je mezi vámi a ne za katedrou s přísným pohledem a blokem na známky v ruce – užívá si zábavu. Troufám si říci, že tato noc sblíží i nesbližitelné a myslím, že hodně lidí mi teď dá za pravdu. Co z tohoto krátkého vyrozumění jednoho z nadšených účastníku plyne? Vzkaz pro všechny ty, kteří nad touto akcí ohrnují nosem a vynáší závěry bez toho, že by se tam kdy zašli podívat – nebuďte tak zatvrzelí a přijďte, vítán je každý slušný člověk s dobrými úmysly. Pak třeba změníte názor.
David:
V pátek 22.4. se konala další filmová noc. Spoustu lidí se domnívalo, že se už filmová noc konat nebude, ale to se mýlili. Všichni začali přicházet okolo šesté hodiny večer. Vše bylo zahájeno filmem Fakjů pane učiteli 2. Pro ty z vás, kteří neví, oč jde – je to německá komedie, jejíž první díl sklidil od publika veliký úspěch. V prvním díle byly super soundtracky a fantasticky zpracovaný scénář okupovaný skvělými vtipy. Druhý díl, na který jsme se dívali, byl zapuštěn do prostředí nějaké asijské zemičky, kterou okupovalo na první pohled mnoho negramotných lidí, ale na druhý pohled jsme si mohli všimnout, že tam je jen parta německých studentíků. Nechci sem dávat nějaké spoilery pro ty, kteří ten film ještě neviděli, ale jedno vám prozradím. Je to přesně to, co můžete od německé komedie čekat. Následovala malá přestávka na pizzu, během které se ucpaly všechny možné cesty k „baru“. Poté se pustil film Avengers 2 Age of Ultron. Tento film byl ukázkovým příkladem americké kinematografie. Bylo tam takřka vše: hrdinové, vojáci, zelené monstrum, hodně nevysvětlitelného, výstřih Nataši Romanové (Black Widow), auta, roboti a také se tam objevila jedna scéna, která zvlhčila nejedno oko. Popravdě mi snímek připadal jako nepovedená parodie na Terminátora, ale kdo ví, kde autoři sbírali inspiraci. Nejlepší na celém filmu bylo to, že Iron Man (Robert Downey Jr.) měl jako v každém filmu, kde hrál Iron Mana, všechno na háku a všechny zachránil. Myslím, že nejsem jediný, kdo na ten film koukal jen kvůli jeho propracovaným vtipům a charakteru pohodáře. Navíc je to jedna z postav, která se v budoucnu může objevit i v realitě. Poté, co film skončil, následoval další – Marťan, v hlavní roli s Mattem Damonem. Je vtipné, když si uvědomíme, že ve filmu „Zachraňte vojína Ryana“ ho zachrání jen proto, aby ho mohli nechat na Marsu. Ale to jsem odbočil. Očekával jsem trapný film s nádechem sci-fi, ale to byl omyl. Tento film nám ukázal, že se dá přežít i na Marsu. Při sledování Marťana mi konečně došlo, k čemu je chemie. Je vcelku náhoda, že na Marsu uvízne botanik, který zvládá chemii na špičkové úrovni. Byl jsem překvapen, co všechno dovede. Samozřejmě, že se i zde objevilo pár scén, které za srdce tahají, ale bez nich by to nebylo ono, kdyby vše vycházelo jak po másle. Závěrečným filmem byl Havran – psychologický film na motivy básně významného amerického básníka Edgara Allana Poea. Myslel jsem si, že to bude blbost, ale zmýlil jsem se. Kdo tuto báseň nečetl a neví, o co se jedná, jde o to, že Edgar Allan Poe, který v tomto filmu také vystupuje, napsal pár příběhů/básní o vraždách a důkladně je popsal. Objeví se vrah, samozřejmě tajemný člověk, který jeho příběhy ztvárňuje. Zabíjí. Film není určen pro slabé povahy. Poukazuje na vynalézavost vraha a na to, že se jedná o naprostého génia. Myslím, že se jednalo o amerického Jacka Rozparovače. Promítání filmů bylo zakončeno ve dvě hodiny ráno, aby se mohli studenti v klidu prospat. Samozřejmě se tu našli i tací, kteří nešli spát. Hrály se hry, povídalo se, zkrátka vše pro to, aby se nešlo spát. Zanedlouho se začalo rozednívat a uklízet. Myslím, že to bylo povedené. Těším se na další.
Petr:
Tak tu sedím v neděli večer a přemýšlím, co o té noci napsat. Všechno, co bych chtěl, už napsali kluci přede mnou. Sakra! No, pokusím se.
Každý si ji užil jinak. Někdo kouká na filmy, já celý večer pobíhal v předsálí s foťákem a fotil kdejakou kravinu, hrál deskové hry a obecně se bavil s přáteli, z nichž někteří tu už příští rok nebudou. Po organizační stránce, které jsem mohl být součástí, si myslím, že celá věc proběhla relativně hladce. Taky jsem si zkusil, že i jednoduchá matematika při počítání peněz za hromadnou objednávku pizzy z pizzerie San Marco v Třebíči může být někdy problém. Děkuji všem lidem, kteří se podíleli na tom, aby byla příjemná atmosféra a přístup organizátorů. Příště jsme na řadě zase my. Můj subjektivní názor – pro mne byl letošní ročník rozhodně něčím jiným než předchozí. Tímto vzpomínám na začátky – letošní prváci neví, o co přišli. Rozhodně je Filmová noc půlroční zpříjemnění školního prostředí a je to také důkaz, že vedení školy se nebrání vycházet vstříc studentům. Pokud i vy máte nějaký nápad, nebojte se ho říct!
Závěrem bychom chtěli poděkovat všem slušným lidem, kteří zúčastnili této akce, organizátorům, paní učitelce Vackové, Fejtové a Křížové, že se rozhodly vzít tuto akci na vlastní zodpovědnost.