Je zima, za okny starého zámku stojí mladý ošetřovatel. Zaujatě pozoruje, jak velké sněhové vločky pokrývají zámeckou kašnu, ztepilé stromy i zahradu. Vše se zahaluje do překrásného bílého závoje. Tmavou oblohu prozařuje stříbrný měsíc, jehož záře se vkrádá až do zámeckého pokoje. Starými okny dovnitř prostupuje mírný chlad.
Uprostřed místnosti leží na lůžku nemohoucí starší žena. Spí hlubokým spánkem, ošetřovatel k ní přistupuje a zcela tiše ji kontroluje. Vše se zdá být v pořádku a on odchází. Žena chvíli na to procitá a pozoruje místnost, ve které leží. Vidí nádherný italský krb, který zámeckému pokoji dodává majestátnost. Ovšem oheň uvnitř krbu už dávno neplápolá. Jeho účelem je pouze vyvolávat vzpomínku na časy dávno minulé. Nad svým lůžkem žena vidí krásný kazetový strop. V pokoji se snoubí prvky renesance i baroka. Přes zastřešenou terasu se stařence nabízí výhled přímo do zámecké zahrady. Zámek je obklopen nádherným anglickým parkem a každý den je zde možné spatřit zcela nové a tajuplné scenérie. Leží a nemůže již usnout, pozoruje záři měsíce, která stále zahaluje do světelné mlhy celý pokoj. Působí zcela klidně a vyrovnaně.
Ošetřovatel se vrací ženu ještě jednou zkontrolovat. Oblíbil si ji již ve chvíli jejího nástupu do zařízení, ona je ovšem velmi nedůvěřivá. V zařízení pobývá už několik let, přesto si důvěru k personálu buduje velmi pomalu. Zvlášť obtížný vztah má právě s mladým ošetřovatelem. Je možné, že jsou příčinou jejího odmítavého přístupu k mladému muži předsudky, že by se o ni měl starat právě on. Snad ji sužovala obava z pohledu mladého muže na její staré chátrající tělo. Ta žena, nazvěme ji Magdalenou, působila od samého nástupu do zařízení velmi neústupně a hrdě. Dlouhé roky čekala, i přes svou těžkou nemohoucnost, až dostane umístění právě do tohoto zámku. Ostatní nabídky striktně odmítala a trpělivě čekala, až na ni přijde řada a ona bude vyzvána k nástupu. Nikdo ze zaměstnanců netušil, odkud žena pochází, jaké v minulosti vykonávala povolání, neznali nikoho z její rodiny ani žádného z jejich přátel. Za ta léta strávená v zařízení ji nikdy nikdo nenavštívil. Působila velmi osaměle, ale na svoji samotu si nikdy ani slůvkem nepostěžovala. Občas se dokonce zdá, že je k sobě stařenka zbytečně tvrdá a něčím velmi zničujícím se denně trýzní. Svůj volný čas si organizuje sama, nerada se stýká s ostatními obyvateli zámku. Často se prochází v různých pokojích a sálech budovy. Ošetřovatelé ji mnohdy přistihli při tom, že se při těchto toulkách zámkem nahlas směje, nebo jim tvrdila, že slyší hrát hudbu. Personál projevuje obavy o její duševní zdraví.
Stařenka se jen usmívá a tvrdí, že je ve výborné kondici a dodává, že o ni nemusí mít nikdo obavy. Je to drobnější žena, je na ni znát její velmi pokročilý věk. Jejímu vrásčitému obličeji dominují velké tmavé oči, které navzdory věku neztratily svoji jiskrnost. Každé ráno si s obtížemi pročesává své delší sivé vlasy, které následně smotává do úhledného drdůlku. Tento úkon je pro ni čím dál obtížnější, jelikož se její prsty stávají čím dál nemotornějšími a její tělo je po ránu velmi ztuhlé. Má velké problémy s pohybem a časté bolesti, které se snaží před zrakem ošetřovatelů skrývat. Sebeobslužné výkony, které je možno provést, vykonává sama, bez jakékoliv asistence, i za cenu toho, že ji velmi vyčerpávají. Zachovávala si v co největší míře svoji důstojnost a hrdost. V současné době jí ubývají síly stále víc a je nucena přijmout pomoc. Stařenka často sedávala u okna, ruce s pokřivenými klouby poskládané v klíně. Seděla klidně a odevzdaně, tvářila se nostalgicky a personál nabýval pocitu, že stále někoho vyhlíží. Na dotazy týkajících se její rodiny a přátel nikdy nedostávali odpověď. Žena o své minulosti zarytě mlčela a ošetřovatelé se rozhodli tuto skutečnost akceptovat.
Postupem let, kdy žena chřadla, se zvyšovala potřeba péče. Stařenka si paradoxně nejvíc oblíbila mladého ošetřovatele. Na jeho přání ho oslovovala jménem a říkala mu Vojtěchu. Péče o ženu ty dva vzájemně sbližovala. Ona na Vojtěchovi oceňovala jeho upřímnost, inteligenci, empatii a takt. Byl to milý, zhruba třicetiletý muž, který před mnoha lety zvažoval studium teologie. Z nedostatku sebevědomí a nejistoty se ke studiu neodhodlal.Vlastní rodinu nemá, žije pouze se svým otcem a smysl svého života nachází právě v pomoci druhým. Často s Magdalenou dlouhé hodiny rozmlouvali, vedli spolu veselé i vážnější rozhovory. Nevyhýbali se ani rozhovorům duchovním. Byli oba dva katolíci a to byla další důležitá věc, která jinak tak rozdílné lidi spojovala. V poslední době se stařenka necítila dobře. Vojtěch si o ni dělal nemalé starosti. Žena se často modlila za lehkou smrt. Vojtěch se jí přímou otázkou dotazoval, zda pociťuje strach. Odpověděla mu, že se nebojí samotného aktu smrti, ale strach má z dlouhého a bolestivého umírání. Vojtěch často seděl u jejího lůžka, předčítal jí, nebo ji jen mlčky držel za ruku. Naplňoval ho její klid a vyrovnanost.
Vojtěch si získal její maximální důvěru. Poprosila ho, aby ze skříně vyndal krabici s jejími osobními věcmi. Vojtěch tak učinil a na přání krabici otevřel. Vzal do rukou fotografii, na které byla zachycena stařenka před několika desítkami let. Stála před tím samým zámkem, ve kterém se nachází nyní. Na fotografii Vojtěch spatřil nádhernou mladou ženu s tmavýma očima a mírně prosvětlenými dlouhými vlasy. Oděnou v dlouhých bílých šatech, na hlavě padnoucí klobouk a v ruce zlehka držela nad svoji hlavou slunečník. Žena měla dechberoucí úsměv, v upnutém živůtku šatů se rýsovaly křivky její mladé a svůdné postavy. Vojtěch otočil fotografii a na jejím rubu se datoval rok 1936. Vojtěch se s údivem dotazoval, zda je na fotografii právě ona. S úsměvem přikývla, Vojtěchovi se to zdálo až neuvěřitelné. Stařenka na něj pohlédla jiskrnýma očima a ve Vojtěchovi probudila zvědavost. Začala mu vyprávět příběh svého života, příběh své velké lásky, příběh plný ztrát a utrpení…
Zdroj náhledového obrázku:
https://www.visitdenmark.co.uk/sites/default/files/styles/full_width_image_1700/public/VDK_Website_images/Tourist_content/Top_images/Top10_guides/kronborg_castle_credit_wonderful_coepnhagen.jpg?itok=dAPlVkvD&fbclid=IwAR2Q7Oj3MZW6uYj6BEaqCrelpPmsBgzlrYrRzWOgzsdaj7wXKxnmafmCmig