Jelikož jsem měl tu čest setkat se osobně s paní Danou Drábovou, rád bych Vám prostřednictvím tohoto článku předal alespoň nějaké rozumy, jenž jsem nabyl na její přednášce. Nepopiratelným faktem zůstává, že jsem tyto řádky sepsal přece jen s více než tříměsíčním časovým odstupem od její návštěvy na naší škole.
Pro úvod se sluší říct, kdo vlastně paní Dana Drábová je, protože jsou zde jistě čtenáři neznalí této osobnosti. Abych byl stručný a neztratili jste se v tom množství titulů, ocenění a zásluh, vyzdvihnu tedy jen některé, popřípadě pro tento článek důležité informace. Dana Drábová je jaderná fyzička a působí i v politice. Vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT. Pyšní se tituly Ing., Ph.D., dvěma čestnými doktoráty a medailí Za zásluhy I. stupně. Od roku 1999 působí jako předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Přestože jejím oborem jsou jaderné elektrárny, většinu poutavé přednášky věnovala jaderná fyzička energii obecně a k té jaderné se dostala až závěrem. Na začátek bylo zmíněno, že energie je vzácný zdroj. Jak vzácný, to můžete posoudit sami v průběhu čtení tohoto článku. Slovy paní Drábové je vzácný zdroj takový, který nemůžeme mít v jakémkoliv čase na jakémkoliv místě v neomezeném množství. S tím se pojí energetická náročnost, jenž má dlouhodobě neustále vzrůstající tendenci. Může za to zvyšování životního standardu obyvatelstva. V rozvojových zemích Afriky naopak vládne energetická chudoba, čímž rozumíme obyvatele s velmi omezeným přístupem k energiím, kteří jsou vůči moderní civilizaci o mnoho let zpět. V moderním světě probíhá centralizace spotřeby. Nejlepším příkladem je Čína, kde obyvatelstvo žije převážně ve městech a je zde největší hustota spotřeby energie na plochu. V současné době nastává revoluce ve výrobě elektrické energie, hlavně co se týče obnovitelných zdrojů. Sama Dana Drábová jim fandí, ovšem vzhledem k jejich nestálé výrobě se přiklání spíše ke kombinaci s bateriovým úložištěm, což je ovšem otázka budoucnosti a dalšího rozvoje.
Pokud se okolo sebe porozhlédneme, narazíme na obrovskou škálu energetických zařízení. Dnes jsme již závislí na elektřině a bez elektřiny není možné téměř nic. Obtížnost zajištění stálých dodávek elektrické energie aktuálně řeší Německo, kde se rozhodli uzavřít jaderné elektrárny a prioritně vyrábět ze zelených zdrojů, jmenovitě z fotovoltaických a větrných elektráren. Ty trpí již zmíněnou nestálostí výroby a také se nachází převážně na severu země, kdežto průmysl se vyskytuje převážně na jihu. Za takovýchto podmínek přenos elektrické energie z místa výroby do místa spotřeby zatěžuje síť, která není tak kvalitně vybudovaná jako v našich krajích.
Ke konci přednášky ještě pár slov o jaderných elektrárnách. Celosvětově mají na výrobě jen malý podíl a jednotlivé státy k nim přistupují různě. Zajímavostí je, že v Rakousku a Austrálii je komerční využívání jaderné energie (rozumějme jako za účelem výroby elektrické energie) zakázáno zákonem. Na druhou stranu je největším stavitelem jaderných elektráren Čína, kde je v současnosti rozestavěná dvacítka jaderných reaktorů. U nás pokrývá jaderná energetika zhruba třetinu spotřeby elektrické energie, a jak řekla paní Drábová: „…bez jaderné energie to nepůjde.“ K pokrytí vzrůstající spotřeby elektrické energie se jeví ideálními kandidáty na její pokrytí právě jaderné elektrárny. Ve vývoji jsou malé modulární reaktory, jenž nám ještě ukáží své možnosti.
Závěrem bych se chtěl omluvit, že o tak rozsáhlém tématu promlouvám pouze krátce. Nedokáži obsáhnout všechny myšlenky z přednášky a nechtěl jsem vkládat své osobní názory do tohoto článku. Pokud byste měli někdy možnost se zúčastnit výkladu Dany Drábové, určitě doporučuji všemi deseti. Ať už jste odborníci či laická veřejnost. A můj osobní příspěvek k tématu energetiky vznikne třeba někdy příště…