Moje první beseda s politiky a můj dojem z nich

Rozhodně můžu říct, že politici se nebojí mluvit – o tom jsem se přesvědčila 31. 3. 2014, kdy k nám do Střední průmyslové školy Třebíč přijel český politik Bohuslav Sobotka, předseda vlády a někdejší ministr financí, spolu s dalšími devíti politiky a političkami. Vlastně to dává rozum, protože kdo chce jít do politiky, musí mít správně “prořízlou pusu”, jinak ho nepustí ke slovu, což je zde celkem podstatné.

Při debatě mě upoutala řada věcí. Nejvíce asi to, jak politici mluví. Správná intonace hlasu a spisovnost je základ, to je jasné. Při jejich výkladu jde vidět, že tomu, co říkají, rozumí, avšak mě trochu zaráželo, jakým způsobem o problémech či tématech hovoří.
Místo, aby řekli myšlenku “lidově”, jak jí bude rozumět každý občan, natož žák, mluví o ní velice složitě a zdlouhavě, a to i když řeknou, že “nemají moc času, takže budou odpovídat velice stručně”. Přitom by se daná myšlenka dala vyjádřit mnohem srozumitelněji a stručněji. Už při besedě mě napadly dva důvody, proč tomu tak je.
První důvod je, že se pohybují v prostředí politiky tak dlouho, že už ani neumí mluvit jinak, než jak se to za ta léta praxe naučili.
Druhý je, že chtějí, aby myšlenka i oni sami působili inteligentněji, což je chytrý tah a v politice i různých diskusních spolcích bývá častý.

Velice se mi jinak líbil projev politika Jana Marka, který měl stejně tak jako hlasový projev i dobrý názor na trh práce a lid, který je vyučen strojařem, ale nemůže sehnat práci.
Jeho slova: “Zaměstnavatel se neptá, co jste studovali. Zaměstnavatel se bude ptát, co umíte a co jste ochotni se učit.”

Hlavními tématy besedy byla odborná činnost školy a Jaderná elektrárna Dukovany.

Beseda mi připadala zajímavá, a kdo ji poslouchal, mohl se z ní ledacos přiučit.

Galerii fotografií naleznete ->zde.