Firma Lego vyrábí mnoho produktů. Každý z nás má jistě doma nějakou jejich stavebnici a nehraje roli, jestli má 50 nebo 5 000 dílků. Pokud si s ní zrovna nehraje nějaký náš malý sourozenec, obvykle leží zarovnaná ve skříni spolu s několika autíčky a hrou „Člověče, nezlob se“. Vzpomínky na ni leží zaprášené i v našich hlavách a osvěží se maximálně o Vánocích, když nám naši příbuzní po milionté vypráví ohranou historku o tom, jak na nás museli zkoušet Heimlichův zákrok (technika uvolnění dýchacích cest ucpaných cizím předmětem).
Kupodivu právě skládání lega bylo náplní soutěže NEWTECH 2016, která se uskutečnila 1.−3. listopadu na naší škole. Zní to divně, že?
Málokdo totiž ví, že ke stavebnicím Lego patří i kousky, se kterými si vyhraje dlouhé hodiny i ten, kdo už má dětství dávno za sebou (nebo alespoň skoro za sebou). Ne že by ty stavebnice měly tolik dílků. Problém je jinde. Z těchto stavebnic se totiž staví roboti. Pořád jde o stavbu podle návodu, takže kdo umí číst uspěje…z části. Když robota postavíte, ten těžší úkol na vás teprve čeká. Musíte ho i naprogramovat, aby se pohyboval dle vašich představ. Právě sestavení algoritmu bylo hlavní náplní soutěže. Robot musel projet tratí s mnoha pravoúhlými zatáčkami od startu do cíle v co nejkratším čase.
Zúčastnit se přijely týmy z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Nejzajímavější bylo, že náš tým ze SPŠT nesoutěžil proti nim, ale s nimi. S ostatními účastníky nás smíchali. V žádné skupině nesměli být dva žáci ze stejné školy, z čehož vyplynulo, že každý tříčlenný tým obsahoval soutěžící minimálně dvou různých národností. Právě toto seznámení se s cizími studenty činí soutěž unikátní. Nešlo o roboty, šlo o lidi a komunikaci (ta probíhala univerzálním jazykem − angličtinou).
Začít jsme samozřejmě museli slavnostním přivítáním. K tomu sloužila společná večeře na hotelu Atom, kde se všichni navzájem představili a předali si malé dárky. Hned další den ráno nám rozdali stavebnice a „soupeření“ mohlo začít. Soupeření píšu do uvozovek, protože vše probíhalo ve velmi přátelském duchu a o výhru vlastně nikomu nešlo. První půlhodinu zabrala konstrukce robota a zbývající dvě hodiny zbyly na programování. Po této době se všichni vynořili od počítačů a „klání“ mohlo začít.
Objevilo se mnoho přístupů. Od opatrných robotů s dlouhým časem jízdy a vtipným chováním po velmi seriózní a nadějné projekty, které prostě měly smůlu. Nešlo jen o co nejrychlejší průjezd tratí, ale každý robot musel zároveň nést míček, který nesměl za žádnou cenu upustit, ale nakonec stejně spadl téměř všem. Pak přišel čas pro předání dárkových tašek a společné focení. Prostě takové ty obvyklé ceremoniály, kdy si všichni třesou rukama a tleskají.
Takže obtížné myšlení skončilo a zábava mohla začít. Jako první pro nás přichystali ukázku Kaipana. Nejenže nám dovolili se podívat pod kapotu a prohlédnout si interiér, ale ti odvážnější se mohli i svézt.
Pokud někdo navštíví Třebíč, nutností je prohlídka baziliky. Tu jsme samozřejmě nemohli vynechat ani my. Prohlídky starých staveb se nikdy nevyskytují na čelních místech v žebříčcích popularity, ale naštěstí následovala odměna. Večeře na třebíčském pivovaru.
Další den jsme strávili prohlídkou Alternátoru a TTS západ. Průvodci vždy mluvili anglicky, takže jim všichni měli rozumět (což se ne vždy dařilo). Pak už zbyl čas jen na slavnostní oběd a rozloučení.
Nakonec patří poděkování všem účastníkům, kteří vytvořili neopakovatelnou atmosféru, všem pořadatelům, kteří zabezpečili dobrý průběh soutěže, a všem ostatním, kteří pořádání NEWTECH 2016 jakkoliv podpořili.