Červenáte se?

Když byste mě někdy viděli, že se červenám, tak na to prosím neupozorňujte. Na místě totiž zrudnu ještě víc. Nejednou se mi to stalo. A vždy přítomné napadly pouze dvě možnosti. Buď se na mě koukli, jako kdybych utekl z Bohnic, a zeptali se: „Je ti něco?“, nebo se začali smát jak měsíček na hnoji. A řeknu vám, druhá možnost je téměř stoprocentní.

Ano, s touto trapnou reakcí jsem si už zažil a zažívám své. Zčervenám, když jsem ve škole tázán, když si vzpomenu na to, jak jsem se snažil přijít o panictví, když jsem přelézal plot, na kterém jsem následně uvízl za gumu svých trenýrek, když si vzpomenu, jak blbě vypadám při mé „sexy“ dance choreografii, když si vzpomenu na to, jak dopadly Velikonoce 2012, když… Vlastně, já se červenám každý den. Ano! Dnes a denně s touto reakcí svádím nelítostný boj! Je to ale přece jenom nerovný boj, když nepřítel útočí bez varování.

Aby nedošlo k omylům, každý tomu říká jinak. Někdo zčervená, druhý zas začne být brunátný, třetí zrudne jako rajče a někdo pouze elegantně nahodí ruměnec. Pro úplné upřesnění jsem si dovolil vypůjčit tři chytré věty z internetu (zdroj uveden po článkem). „Člověk zčervená, když se malé krevní cévy, které zásobují kůži, rozšíří a tím se zvýší průtok krve. Začervenání provází pocit horka v obličeji a často i po celém těle. Ve většině případů zčervenání rychle odezní.“ V článku se také píše toto: „… v každém případě vzniká z rozpaků před lidmi. Nikdo se totiž nečervená, když je sám.“ Věcná! Dovoluji si důrazně nesouhlasit! Červenám se totiž už teď, když píši tento článek…

Určitě si říkáte: „Honzo, když se tak červenáš, tak musíš být expert na řešení tohoto problému a víš, jak mu předcházet.“ Samozřejmě. Ehm, totiž… Ne, opravdu nejsem. Věřte nebo ne, jediné, na co jsem přišel, je to, že čím víc se daná situace opakuje, tím lépe ji umíte zvládat nejen vy, ale i váš obličej.

http://psychologie.doktorka.cz/proc-se-cervename–/