Recenze třetího ročníku Filmové noci na SPŠT.
Honza:
Třetí ročník filmové noci bych rád shrnul a zhodnotil jedinou větou, ale nejde to. Každý ji totiž prožíval jinak. Jeden se díval na všechny čtyři filmy, druhý se podíval na jeden a šel se bavit do předsálí a třetí se zas bavil s přáteli a na filmy pokukoval pouze po očku.
Víte… To je na filmové noci to nejhezčí. Každý si užívá filmnoc tak, jak se mu zlíbí. Neexistují nějaká daná pravidla, jako když jste ve třídě a musíte poslouchat. Nikdo vás nezačne peskovat za to, že odejdete v půli filmu. Ani za to, když si usmyslíte si prostě zdřímnout a trošku zachrápat. I když zdřímnutí je vždy na vlastní nebezpečí. Nikomu dokonce nevadí ani to, když si dáte 9 kafí a desáté už ani pod tíhou kofeinu nevypijete. Prostě máme volný výběh, vypůjčený dvorek, kde si můžeme dělat, co chceme. Jediné omezení je dodržování školního řádu, který nás vlastně omezuje pouze na slušné chování.
Petr:
Filmová noc pro mě, jako bažanta v prváku, byla (a bude!) samozřejmě velmi pohodová, protože kde jinde zažijete pohodovou atmosféru ve školním prostředí? Prostory školy se rázem změnily. Připadal jsem si jako doma, že sem prostě patřím. Pár lidí říkalo, že nejde na filmovou noc kvůli filmovému obsazení. Jenže, Filmová noc není jen o filmech. Filmová noc je o počtu kafí, které vypijete, o spousty srandy, které si užijete a o lidech, ze které si uděláte přátele. Stačí se nebát. Je to dobré pro prváky. Velmi dobře se začleňuje do kolektivu, když máte okolo sebe tolik fajn lidí. Kdyby nebylo 2. Filmové noci, možná bych nikdy nepsal tento článek, protože bych nepoznal Milana Švehlu, díky kterému jsem v redakci tohoto časopisu. Kdo ví.
Filmová noc byla skvělá a vždycky bude. O to se postaráme. Kdo nepřijde, nezažije.
Filmnoc by se samozřejmě neobešla bez krásného dozoru učitelek Eriky Fejtové a Jany Vackové, dále vypůjčeného ateliéru od pana Mana a hlavně bez povolení tuto akci vůbec uspořádat. Organizátoři za tuto možnost děkují a doufají v další úspěšný ročník!