Cvak, cvak, cvak…
Kdo by v naší moderní době neznal slovo vypínač? Mě jeho společnost provází už od rána! Většinou spíš kamarádím s jeho opačnou funkcí. Hned, jak otevřu oči, rozsvěcuji světla po celém domě, abych došla do kuchyně a koupelny bez ukopnutého prstu. Tímto se nejspíše zhrozí každý, kdo řeší, kolik na to připadne energie (jako třeba můj bratr 😀 ), ale já prostě nezhasínám…
Vypínač bych však mnohem raději využila v jiných případech. Nebylo by skvělé se probrat, vypnout Slunce a opět ulehnout do světa snů? Co takhle umět vypnout zvuk, když se nám nechce poslouchat vyučování, protože bychom mnohem raději rozjímali nad úplnými blbostmi, anebo co jen tak přepínat normální hlas na nejsměšnější hlasy té nejnudnější osobě, která si myslí, že nás zajímají její problémy, požadavky…prostě pro nás nezajímavá slova?
Jestli někdo někdy vymyslí všestranný vypínač, určitě budu jedna z prvních, kdo ho využije. Nevím, jak, ale něco by se určitě našlo…
Světem by znělo jen cvak, cvak, cvak…
Jaký je Váš vztah k „vypínačům normálního života“?