Většina z vás, kteří právě tento článek čtete, si tím jistě prošla, ať už to bylo tento rok, minulý, před několika lety, či dokonce pár desítkami let.
Mluvím o prvním měsíci na střední škole.
Těšili jsme se na to celé prázdniny, někteří více, někteří méně. Ať tak či tak, do školy jsme museli všichni.
Otázka zní: Co jsme od toho očekávali?
Určitě můžu říct za všechny, že jsme si přáli poznat spoustu nových lidí, což se předpokládám splnilo i vzhledem k adaptačnímu kurzu v prvním měsíci, který jsme si všichni řádně užili.
Jako takový druhý bod jistě většinu z nás napadnou povinnosti.
Ano, těch začalo obzvlášť koncem října přibývat. Z vlastních zkušeností můžu říct, že není dobré odkládat přípravu na testy, dlouhodobé úkoly a kdejaké další povinnosti na poslední chvíli. Nevyplácí se to. První měsíc byl ale podle mě spíš o seznamování než o povinnostech, které začaly později.
Učení se mi první měsíc nezdálo nijak těžké, bylo to možná dáno i tím, že jsme hlavně opakovali ze základní školy, aby učitelé zajistili stejnou úroveň znalostí všem žákům z různých základních škol.
Myslím, že neodbočím moc od tématu, když se zmíním také o tom, jak je ranní dojíždění výhodné na dohánění úkolů, na které jsme se dny předtím „vykašlali“. To jsme ale nevyužívali hned první měsíc, protože, jak už jsem se zmínila, povinnosti začaly o trochu později.
Když si teď vzpomenu na první měsíc ve třídě, vždy se mi vybaví to ticho, které tam bylo o přestávkách. Bylo to možná proto, že jsme byli moc stydliví. Teď už je tam hluk jako v každé jiné třídě.
Jsem strašně moc spokojená s třídním kolektivem, neměnila bych ho.
Z prvního měsíce na střední škole jsem měla opravdu skvělý pocit, který bych přála všem nadcházejícím prvákům a prvačkám na naší i jakékoliv jiné střední škole.