Od 1. světové války uběhlo už 100 let. Tato válka se dá považovat za jednu z nejvýznamnějších událostí 20. století a změnila celý svět. Krutými způsoby přišlo o život více než 9 milionů vojáků a civilistů.
Již v této době se můžeme setkat s pojmem uprchlík. Ruský generál Gurko při popisu uprchlíků, ustupujících spolu s ruskými vojáky v Polsku napsal: ,,Muži, kteří prošli již několika válkami a vybojovali řadu krvavých bitev, mi říkali, že hrůzy polní bitvy se nedají srovnat s hroznými scénami nekonečného exodu civilního obyvatelstva…“ Sice těchto hrůz byli obyvatelé Čech, Moravy a Slezska ušetřeni, ale 1. světové války se zúčastnilo asi jeden milion dvě stě tisíc českých vojáků, kteří tvořili třetí největší skupinu mezi dvanácti národy rakousko-uherské armády, avšak vztahují se k nim však kontroverzní informace, a tak byl vytvořen dvojí obraz českého vojáka.
Německá nacionalistická propaganda vytvořila mýtus českého zrádce a zbabělého přeběhlíka k nepříteli. Zatímco česká meziválečná publicistika přetvořila tento mýtus na národně uvědomělého odbojáře, jak dokazuje tento dobový útržek: ,,Byli jsme jen otroci toho krvavého, lysého starce France Josefa, jejž pokrytecky museli jsme uctívati, který nás poslal do války, jíž jsme nechtěli. A my mu odpovídali zradou, zradou. Zrazovali jsme, přebíhali jsme, prováděli jsme pasivní revoluci, zbaběle se drželi na frontách, ale jakmile ti naši hoši přešli k nepříteli, obrátili své zbraně a bili se jako lvi.“ (Lidové noviny 1919) Obě strany se ale shodují v tom, že český voják má pověst nespolehlivého. Zatímco zapovězený pohled na české legionáře z jihozápadní fronty, kde se řadili k oporám armády až do samotného konce, překryl temný stín Švejka, umělé historické postavy, která se stala načas nesmyslným, lživým symbolem, v nově vytvořené mnohonárodnostní Československé republice byl propagován obraz tzv. Nových hrdinů legionářů, kteří se pohodlně ubrání.
Pokud, ale chceme srovnávat výkony českých vojáků na italské frontě, zvláště v sočských bitvách, s těmi legionářskými u Zborova, rozdíly jsou ve vojenské hodnotě pozoruhodné. Při bojích na území Krasu (okolí řeky Soči ve Slovinsku) válčila česká omladina bez vzrušení a radosti, přesto jsou na jejich kontě desetitisíce zabitých Italů, ale také více než 30 000 ztrát z vlastních řad. Legionáři u Zborova nastoupili do boje s radostí a bitva se značně zapsala do historie našeho státu. Češi přinesli do války jedno z nejkvalitnějších děl tzv. třistapětky z plzeňské Škodovky, před kterými se třásla celá italská fronta. Za bojové výkony na území Slovinců patří českým vojákům hluboký obdiv a úcta, které však překryly úspěchy legionářů na východní frontě.
- Moždíř ráže 305 mm
- Italská fronta 1915–1917
Fotografie: http://1wallpaper.net/