“Základní příčina naší porážky je prostá: navzdory všem opačným tvrzením jí nebyl nedostatek statečnosti našich vojáků ani chyby velení Flotily. Byli jsme poraženi pouze z jediné příčiny: kvůli nižší úrovni nepřátelské techniky.”
Těmito slovy začíná povídka jménem Převaha ve sbírce Devět miliard božích jmen od A. C. Clarka z maturitního seznamu. Ve sbírce se nachází spolu s dalšími 23 sci-fi příběhy.
“Když válka vypukla, ani v nejmenším jsme nepochybovali o svém konečném vítězství. Flotila tvořená našimi a spojeneckými loďmi značně převyšovala síly, které proti nám mohl postavit nepřítel, jak počtem plavidel, tak i kvalitou výzbroje. […] Navíc nás podporovala mnohem výkonnější vědeckovýzkumná základna, a díky této počáteční výhodě bylo nemyslitelné, že bychom prohráli.”
V knize najdete několik druhů povídek, některé, jako třeba legendární Hvězda nebo Devět miliard božích jmen, jsou velmi vážné a filozofické. Jiné příběhy jsou spíše jednoduché na čtení a zábavné. Všechny ale mají společnou jednu věc, jsou krátké.
“[náčelník výzkumného centra Norden řekl:] ‘My musíme chtít nové zbraně – zbraně naprosto odlišné od všech, které jsme až dosud používali. Takové zbraně samozřejmě dokážeme vyvinout, ačkoli nějakou dobu to potrvá…’”
C. Clarke rozhodně patří do linie takzvaného hard sci-fi, což znamená, že se ve svých knihách nepouští do divokých fantastických výmyslů známých z filmů jako Star Wars. Raději se snaží držet vědeckých poznatků a co nejvíce se přiblížit realitě.
“Zatímco jsme vybavovali touto zázračnou zbraní tolik lodí, kolik jsme jen mohli, nepřítel horečně stavěl nová plavidla. Jeho lodě byly zastaralé a nesly zastaralé zbraně – ale nyní počtem naše převyšovaly.”
C. Clarke bývá díky svým předpovědím budoucnosti (některé z nich se už dokonce vyplnily) označován za geniálního spisovatele a vizionáře. Nejen že dokázal předpovědět mnoho úžasných vynálezů, ale předvídal i problémy s jejich uváděním do praxe.
“V této fázi války vyjádřil velkoadmirál Taxaris svůj nesouhlas s Nordenem tím, že spáchal sebevraždu, a vrchní velení jsem převzal já.”
Na rozdíl od jiných hard sci-fi knih se však v Devíti miliardách božích jmen neztrácí to nejdůležitější ‒ příběhy postav. Většina povídek je vyprávěna hrdinou, se kterým se člověk může sžít. Nejde však o typické kladné postavy, které tak často vidíme ve sci-fi. Hlavními postavami se stávají spíše normální lidé jako technici, manageři, nebo dokonce kněží.
“Jeho poslední zbraň byla něco tak fantastického, že dokonce ještě nyní mi připadá zatěžko uvěřit, že vůbec kdy existovala. […] Nepřítel se musel domnívat, že jsme ovládli tajemství neviditelnosti ‒ a v jistém smyslu měl pravdu.”
Zápletky většiny povídek jsou velmi kvalitní a plné zvratů. Děj, který by většina autorů nedokázala napsat na sto stran, dokáže A. C. Clarke vtěsnat na patnáct stránek.
“…ale tisíce nepřátelských lodí už na nás útočily vyzbrojeny zbraněmi, které se nám nyní zdály zastaralé o celá staletí oproti těm, které jsme vynalezli my. Naše skvělá Flotila, zmrzačená naší vlastní vědou, bojovala v mezích možností nesmírně statečně, ale nakonec ji nepřítel přemohl a donutil nás, abychom se vzdali.”
Knihu je možné doporučit každému, kdo se nebojí trochy astronomie a fyziky. Naštěstí stačí tyto vědy ovládat jen o trochu lépe než vaše češtinářka 🙂
“Avšak nedokázal bych být nadále odpovědný za své činy, kdybych musel i v budoucnu sdílet celu s profesorem Nordenem, bývalým náčelníkem Výzkumného centra ozbrojených sil.”
Nakonec je dobré vědět, že autor občas mívá sklony k jemné ironii jako zde, kde nejvyššího velitele ozbrojených sil poraženého impéria posadil do jedné cely s vědcem, který tuto porážku zavinil svou neobyčejnou inteligencí.
Zdroj:
CLARKE, Arthur C. Výprava na Zemi. Vydání první. Praha: BARONET, 2007. ISBN 978 80-7214-997-1.