Na adaptační pobyt v prvním ročníku mám jen dobré vzpomínky. Zahrál jsem si hry, které jsem nikdy nehrál, a poznal třídu, se kterou jsem měl prožít čtyři roky na SPŠT. Jelikož byly mé zkušenosti s tábory nulové, tak to pro mě byla nová a zajímavá zkušenost. Stejně jako tento rok, kdy jsem se měl zhostit role instruktora.
Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl být někdy instruktorem na podobné akci. Paní Fejtová na to ovšem měla jiný názor. S malinkým zaváháním a ruměncem na tváři jsem nakonec na nabídku instruktora kývl. Byl jsem instruktorem třídy MA1A, za což jsem celkem rád, jelikož jsou na stejném oboru jako já, tudíž mně ani jejich vtípky o počítačích a hrách nebyly cizí.
Na prvním setkání a představení sice trošku vázla komunikace a v obavách a očekáváních se více méně přidávaly čárky k tomu, že se nikdo ničeho neobává, ale i tu komunikační bariéru se postupem času podařilo prolomit. Mimochodem si troufám tvrdit, že jsem se jich bál víc, než oni mě.
První den byl sychravý a já měl společně s Lubošem Plockem aktivitu, kterou jistě každý zná pod jménem Pavučina. Celkem mě zajímalo, jak si s tímto prváci poradí, jelikož u této aktivity jde hlavně o spolupráci a společnou domluvu. U jedné třídy se našel lídr, kterého všichni poslouchali, u druhé o každé díře diskutovali a další skupina zase prostě prohazovala lidi, jak to šlo. Všichni jsme se dobře bavili. Naštěstí se nenašel žádný machýrek a zapojili se nakonec všichni. Dokonce i paní učitelky! Tak tedy až na jednu třídu, kde komunikace trošku vázla, a všichni byli nesmělí, splnila Pavučina svůj úkol. Utužila kolektiv.
Večer pro mě byla docela výzva hra Trifidi, u které jsem měl, společně s jedním prvákem, za úkol provést partu šesti lidí se zavázanýma očima nočním lesem. Nejenže jsem měl o ně strach, ale také mne sužovaly vzpomínky z mého adaptačního pobytu, kde jsem si tuto hru užil ze všech her nejvíc. Bál jsem se proto, abych jim dodal dostatek dobrodružství, aby si ji užili stejně jako já v prvním ročníku. No, snad se povedlo.
Druhý den konečně přestalo mrholit. Na prváky tentokrát čekaly pohybové aktivity spojené s vědomostním kvízem a různé semináře, například o drogách.
Po celou dobu adaptačního pobytu jsem se snažil najít ty nagelované mladé puberťáky, kteří se prochází jako mistři světa po chodbách a mají štětec na hlavách. Našel jsem jednoho. Možná dva. Myslím si, že tyto řeči jsou předpojaté. Když jsem se totiž podíval na prváky při druhém setkání, kde jsem již nebyl nervózní, tak jsem v nich viděl naši třídu v prvním ročníku. Opravdu v káždé třídě najdete vtipálka, vůdce, cholerika, introverta atd.
Takže závěr adaptačního pobytu, co se týče prvních ročníků? Všichni jsme takoví byli.