Proud vědomí mýma očima

O čem psát?

Je to jednoduché. Psát o tom, co cítíme, že bychom měli nebo chtěli sdělit ostatním lidem. Můžeme psát ty největší filozofická díla, stejně jako o tom, jak krásné to je, když svítí slunce. Vskutku, měli bychom každý dělat to, co ho baví a přináší radost. Když děláme věci s radostí, povedou se nám mnohem lépe, nebo ne?

Procházíme se, dýcháme vzduch, fotíme fotografie, smějeme se, milujeme. Hrajeme fotbal, florbal, hokej, basketbal a kdovíco ještě. Nebo si jen tlumeně brnkáme na kytaru. Čteme knihy, časopisy, noviny, koukáme na filmy, posloucháme hudbu, píšeme. Někdo poslouchá jen ticho a vidí tmu. Nebo nemůže psát. Ale jsme tady. Přemýšlel někdo z vás, co je vlastně za oponou tohoto divadla? Život kolem nás. Říká se, že ve zdravém těle zdravý duch. Podle mne je to naopak. Měli bychom pečovat o svoji duši mnohem více. Jak někdo může žít život monotónně, bez radosti, šedě a někdo dokáže mít pestrý život s radostí, se smíchem a dokáže svůj život žít celým svým tělem a duší? Existuje věta, že žijeme jen jednou a proto máme svůj život nejvíc zničit drogami, alkoholem a různými problémy z různých vrstev, kašlat na ostatní. Zapátrejte ve svém svědomí, jestli tomu opravdu věříte.

Člověk se moc nezabývá těmito otázkami. Respektive, bojí se je říci nahlas, podělit se s někým o svůj názor. Nemá na to čas, zabývat se svým vlastním životem. Možná si říkáte, že jsem moc mladý a nemám tolik zkušeností, abych mohl psát tato slova.  Ale vím to, co jsem tu napsal.  Jsem si tím jist. Věta, že každý jsme sám sebou, je, myslím, trochu přehnaná. Nikdo neví, kdo vlastně je. Jenom tu jsme, a žijeme. Nevěděl jsem, o čem psát a myšlenky mi samy plynou. Snad jsem nikoho neurazil ani nepohoršil.

Přeji Vám pěkné dny a spoustu sluníčka