„…nerozeznáš rozdíl mezi nepohodlím a problémem. Když si zlámeš vaz, když nemáš co jíst, když ti hoří dům – tak to je problém. Všechno ostatní je nepohodlí. Život je nepohodlný. Život je hrbolatý. Nauč se rozlišovat mezi nepohodlím a skutečnými problémy. Dožiješ se vyššího věku. A taky nebudeš tak otravovat lidi.“
– bývalý vězeň koncentračního tábora v knize „Ach jo“
Tak jako většina zajímavých zážitků i stáž s sebou přináší nepohodlí. Minulý článek končil propuknutím bouřky v den našeho odjezdu, ale bouřka rozhodně není nejhorší věc, která nás mohla potkat. Něco podobného skoro určitě potká i vás. Při jiné stáži například praskl vodovod a vytopil apartmán ubytovaných studentů. Nepanikařte. A naučte se rozeznávat rozdíly mezi problémem a nepohodlím.
Nakonec jsme se sešli na parkovišti před naší školou, promáčení se usadili v mikrobusu a odjeli. Cesta do Prahy byla poměrně poklidná. Jaká jiná by také mohla být ve čtyři hodiny ráno? Stihli jsme se akorát představit jeden druhému a začali jsme dohánět spánkový deficit (ne, že bych si dělal naděje, že se mi ho dohnat podaří). Následovalo dlouhé čekání na Letišti Václava Havla a odlet do Rigy. Cesta trvala dvě hodiny a představovala další čas, který se dal urvat pro spánek. Účastníci některých jiných stáží musí při cestě přestupovat na jiný spoj, což není ideální, protože pak mohou dost dobře dorazit do cíle až večer.
Na letišti na naši skupinu čekal odvoz do centra, kde pro nás měli připravené ubytování. Původně nás měli umístit všechny do jediného apartmánu, ale plány se mění. Nakonec jsme skončili ve dvou různých bytech (náš stál dokonce vedle bývalé budovy KGB). Oba byly velmi dobře vybavené. Učitelé mají samozřejmě vždy ubytování oddělené od žáků. Představila se nám také vyslankyně ERASMU+ Laila. Tito lidé mají na starosti kontakty s našimi zaměstnavateli a některé další věci, které se liší stáž od stáže. Pro nás například zajišťovala i stravování – platila večeře v restauracích a každé tři dny nám přinesla zásoby na snídaně a svačiny.
Protože náš příjezd naplánovali na sobotu, strávili jsme víkend na různých výletech a o práci nikdo moc nepřemýšlel. To se rychle změnilo v pondělí, kdy nás měli přivítat ve firmách. Laila postupně všechny doprovodila do jednotlivých firem, kde jsme měli další dva týdny pracovat. Před odjezdem na naše emaily p. Dobiášová zaslala seznam zařazení do jednotlivých firem. Já měl pracovat s dalším lyceistou – strojařem ve firmě vyrábějící CNC stroje. Plány jsou jedna věc, realita věc druhá. Firma na „céencéčka“ dohodu na poslední chvíli odřekla a bylo nutné nám najít náhradní umístění. Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme skončili ve firmě vyvíjející 3D tiskárny.
Další den začala skutečná práce. Dali nám za úkol zkonstruovat filtraci vzduchu pro nově vyvíjenou tiskárnu s izolovanou tiskovou komorou. Byl to poměrně zajímavý úkol na několik dní. Ve škole se bohužel takové konstrukční úlohy na mém oboru nedělají mimo maturitní práci, a proto bylo fajn si něco takového vyzkoušet. Druhý týden nám dali ještě jeden podobný úkol, a nakonec jsme dostali možnost si na 2 dny půjčit 3D tiskárnu a tisknout si dle libosti. Právě takovou praxí a chybami, které při ní člověk udělá, se lze naučit podobné věci velmi dobře.
Ostatní měli praxe v jiných firmách. „Ajťáci“ se zabývali umělou inteligencí a tvorbou webových stránek. Jeden z nich se dokonce zapojil do natáčení krátkého propagačního videa k robotovi s AI. Lyceista – síťař si vyzkoušel manuální práci – instalaci bezpečnostních kamer. A mechanici seřizovači také pracovali u 3D tisku, jen v jiné firmě.
Život na stáži ale rozhodně není samá práce. Ani z daleka ne.
Příští rok naši školu čekají další stáže. Tento článek vznikl kvůli tomu, aby studentům, kteří se jich chtějí účastnit nebo se svojí účastí váhají, ukázal průběh a výhody takové stáže očima jejího účastníka. A také aby viděli, že život je vždy a všude plný malých nepříjemností.
Zdroj obr.: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dont_panic.jpg