Češi ve Velké válce II: Proč válka?

Po vyrovnání Rakouska a Uherska 8. června 1867 bylo vytvořeno dvojstátí Rakousko-Uhersko, v němž byl František Josef I. jmenován rakouským císařem a uherským králem. Dá se předpokládat, že strůjcem útoku na Srbsko byl válkychtivý šéf generálního štábu rakousko-uherské armády Conrad, ale ve skutečnosti to byl německý nátlak na Rakousko a ujišťování podporou.

8. prosince 1912 německý císař Vilém II. řekl: „I kdyby mělo dojít k válce mezi Rakouskem a Ruskem… Německo bude stát na rakouské straně. Rakousko musí postupovat proti cizím Slovanům (Srbům), protože jinak by ztratilo moc nad Srby žijícími v Rakousku-Uhersku. Kdyby snad Rusko poskytlo Srbům podporu, válka by se pro nás stala nevyhnutelnou.”(Češi v 1.světové válce; Libor Nedorost, str. 11)

Dne 14. října 1913 Rakousko předložilo ultimátum k odchodu srbských vojsk z okupované Albánie a Srbsko výzvu splnilo, což vedlo k rozbouřeným reakcím ve státech budoucí Dohody. Německo tento čin chválilo a samotný císař Vilém II. zaslal císaři Františku Josefovi I. a následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d’Este blahopřejný telegram. O pár měsíců později, 12. května 1914, řekl náčelník pruského generálního štábu svému rakouskému kolegovi Conradovi, že: „Jakýkoliv odklad války s Ruskem znamená zhoršení našich možností, nemůžeme s Ruskem soutěžit v počtu nasazených vojáků… a jsou obavy, že Rusko během dvou, tří let získá maximální válečnou výzbroj, a tak Německu nezbývá než vést preventivní válku, aby porazilo nepřítele, dokud ještě máme nějakou naději na vítězství.”(Češi v 1.světové válce; Libor Nedorost, str. 11)

Státnímu sekretáři zahraničí Jagowi pak doporučil, aby orientoval politiku na brzké vyprovokování války. 12. červa 1914 navštívil Vilém II. arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este v jeho sídle na zámku Konopiště u Prahy a ujišťoval ho, že Německo je ochotno nadále poskytovat podporu při zničení srbského ,,sršního hnízda“, z něhož podle Rakouska bylo podněcováno protirakouské smýšlení v Bosně a Hercegovině.

Dne 28. června 1914, na výročí srbské porážky v roce 1389 v bitvě na Kosově poli a na státní svátek Srbska, se konala netaktní státní návštěva Sarajeva arcivévodou Františkem Ferdinandem d’Este, následníkem trůnu s chotí, vévodkyní Žofií z Hohenbergu, rozenou hraběnkou Chotkovou. Na tuto návštěvu čekala skupina spiklenců teroristické organizace Černá ruka, vycvičená v Srbsku. Jedním z členů byl i devatenáctiletý bosenský Srb Gavrilo Princip, ozbrojený pistolí. První pokus o atentát hozením ruční bomby na arcivévodovo auto se nezdařil. Po zatčení atentátníka se arcivévoda rozhodl pokračovat v cestě. Chyba řidiče, který špatně odbočil a dostal se do úzké uličky, kde auto zpomalilo, nahrálo do karet onomu Gavrilu Principovi, který zblízka vypálil dvě rány z pistole. Arcivévoda i s chotí vykrváceli v autě. Dalším dědicem trůnu se stal prasynovec Františka Josefa I. arcivévoda Karel.

Atentát nejvíce uvítal německý císař Vilém II.: „Se Srby je nutno zatočit, a to hned teď!”(Češi v 1.světové válce; Libor Nedorost, str. 12) Císaři Františku Josefovi I. se však do války se Srbskem nechtělo. Nejvíce se obával reakce Ruska. Rakousku-Uhersku bylo vyhlášení války Srbsku oznámeno proslulým císařským manifestem Mým národům, čímž byl odstartován první válečný konflikt – 1.světová válka.

Text manifestu Mým národům naleznete na vzdělávacím portále Moderní-Dějiny.cz: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/mym-narodum-28-7-1914

Krátký videodokument o dni, kdy byl spáchán atentát v Sarajevu, můžete zhlédnout zde: https://www.slavne-dny.cz/episode/821895/den-kdy-byl-spachan-atentat-v-sarajevu-28-cerven