Na veletrhu škol v Jihlavě 13. 11. 2015 jsem nejenom lákal žáky na naši školu, ale také si povídal s našimi učiteli a panem ředitelem. Mimo jiné přišla řeč na téma, jestli mají v dnešní době vůbec takovéhle veletrhy smysl. Nenajdou si žáci všechno potřebné na internetu? Některé školy si už dokonce mohou virtuálně projít na internetu! Proč tedy dělat organizačně i časově náročné veletrhy? Pokusím se odpovědět.
V první řadě bych chtěl říct, že téměř se všemi žáky někdo přišel. Ať už tatínek, maminka, teta nebo prarodiče, v 90 procentech případů s nimi někdo byl. Z toho minimálně polovina nevěděla, co by chtěla v budoucnu dělat. Tím chci říct, že střední školu nevybírají jenom žáci, ale společně s nimi i jejich rodiče.
Takže když to vezmeme kolem a kolem, jak by mohli rodiče žáků, jenž neví, kam se vrtnout, najít na internetu vhodnou školu? Kam se mají podívat? Když napíší do vyhledávače „Střední školy na Vysočině“, tak jim vyjede spousta středních škol a spousta oborů. To vyvolá jen další a další otázky. Nejen rodiče, ale i žáci se v nich začnou posléze ztrácet. Která škola je vlastně ta správná? Mají stejné obory, ale v čem je jedna lepší než ta druhá? Jací jsou učitelé? Dojíždět nebo internát? Když nebude můj kluk zvládat obor, může přestoupit na jiný? A mnoho dalších. Také si nezapomeňme připomenout realitu, že ne všichni rodiče zvládají vyhledávání na internetu.
Právě proto jsou tu veletrhy, kde se rodiče a žáci mohou zeptat na cokoliv a kde uvidí skoro všechny školy. Také si mohou každou školu prozkoumat detailněji než na internetu, což je dáno nejen přítomnými učiteli, ale hlavně žáky dané školy. Jak lépe se dozvědět něco o škole, než od jejích žáků, kteří na ní studují přes tři roky? Na veletrhu se také jasně dozví, kdy má škola dny otevřených dveří, takže je nemusí hledat složitě na internetu, jako jsem se pokoušel já v deváté třídě…
Já v deváté třídě? Byl jsem úplně stejně bezradný jako letošní deváťáci. Ze všech stran se na mne hrnuly hromady škol a já nevěděl, kam jít. Když jsem se pokoušel najít školu na internetu a konečně našel nějakou stránku dané školy, byl jsem zmaten. Nevěděl jsem, jak se mám na stránkách orientovat, kdy jsou dny otevřených dveří, kde jsou kontakty… Webové stránky pro mě byly prostě španělskou vesnicí, nepřehledné. Všechny informace jsem se vlastně dozvěděl na Didaktě.
Verdikt? Ať už jsme nebo nejsme v éře počítačů a chytrých telefonů s připojením na internety, komunikace s učiteli (žáky) dané školy a zodpovězení otázek, se na internetu člověk nedočká. Proto dělejte veletrhy škol, ať už jakýchkoliv. Má to smysl.